Define an accurate 2D profile or sketch using Geometric and/or Dimensional Constraints. Geometric Constraints create and uphold relationships between sketch entities while Dimensional Constraints specify distances or angles between the sketch entities. Assign Geometric Constraints such as Horizontal, Vertical, Coincident, Perpendicular, Parallel, Tangent, etc. Create Dimensional Constraints with numeric values with labels. Manage Dimensional Constraints for edit, delete and create user-defined parameters.
Manipulate the 3D Model view properly to work on the geometry as intended. Use a variety of tools to enable rotating the model freely, updating the model view type and to add custom coordinates systems to get the right location and angle. View the 3D model at different angles such as Top, Bottom, Left and various isometric angles. Use the computer mouse or orbit command to freely pan, zoom and rotate the 3D model. Learn to view with different view types such as Wireframe, Hidden, Gouraud, Flat with Edges, etc. Setup custom coordinates systems with CCS defining based on a view or entity.
Create some very complex 3D surfaces or geometries by defining a mesh with custom contours and numerous editable points for better control and design. Create basic primitive mesh shapes as a starting point to the design. Generate individual mesh faces using 3D Face tool. Control a network of mesh points by defining an outer perimeter with the Edge Mesh tool to fill it in. Use the 3D Mesh command allowing to define the location of every point in a mesh.
Review a variety of 3D solid modeling tools exclusively for DraftSight Premium. Learn to use some common 3D tools to create simple primitive shapes and complex custom 3D geometries. Create 3D basic geometric forms such as Box, Wedge, Cylinder, Sphere, and Torus. Generate sketch-based or complex 3D shapes using Extrude, Revolve, Sweep, PolySolid, Push and Pull, and Loft.
Přidání úkosu k litým a lisovaným dílům. Vysvětlení různých typů vytvářených prvků úkosu. Provádění analýzy úkosu pro určení, které plochy potřebují přidat úkos.
Možnosti funkce Kontaktní přenos lze při přesunu součástí využít k realistické interakci mezi součástmi sestavy. Kontaktní přenos rozpozná kolize mezi plochami a umožňuje vzájemné tlačení součástí, když přijdou do kontaktu. Vysvětlení možností příkazu Přesunout součást. Použití příkazu Kontaktní přenos k simulaci interakce mezi posunovanými součástmi. Vysvětlení omezení použití příkazu Kontaktní přenos v porovnání s pohybovou studií. Řešení problémů při používání příkazu Kontaktní přenos.
Více informací o zkoušce Certified SOLIDWORKS Professional Advanced Weldments (Svařování). Vybrané znalosti používání SOLIDWORKS potřebné pro získání certifikace. Probrání části otázek z ukázkové zkoušky.
Více informací o zkoušce Certified SOLIDWORKS Professional Advanced Weldments (Svařování). Vybrané znalosti používání SOLIDWORKS potřebné pro získání certifikace. Probrání části otázek z ukázkové zkoušky.
Více informací o zkoušce Certified SOLIDWORKS Professional Advanced Surfacing (Povrchy). Vybrané znalosti používání SOLIDWORKS potřebné pro získání certifikace. Probrání části otázek z ukázkové zkoušky.
Více informací o zkoušce Certified SOLIDWORKS Professional Advanced Sheet Metal (Plechové díly). Vybrané znalosti používání SOLIDWORKS potřebné pro získání certifikace. Probrání části otázek z ukázkové zkoušky.
Použití nástroje Doplnit povrch k vyplnění mezer nebo opravě ostrých rohů nebo zubatých hran prodloužením povrchu podél jeho přirozených hranic. Uzavření mezer v povrchovém těle. Odstranění ostrého rohu pomocí prodloužení povrchového těla.
Rozdíly mezi objemovými a povrchovými těly a vysvětlení, proč může být povrchové modelování řešením pro náročné modelovací úlohy. Vysvětlení rozdílu mezi povrchovými a objemovými těly v SOLIDWORKS. Proč se doporučuje používat modelování povrchů.
Použití prvku Volný tvar k vytvoření organických prvků prostřednictvím přizpůsobení vnějšího a vnitřního tvaru plochy. Vytváření křivočarých návrhů s použitím úpravy ploch pomocí řídicích křivek a řídicích bodů. Použití prvku Volný tvar k vytvoření organického tvaru. Vytvoření řídicích křivek a řídicích bodů. Deformace plochy s použitím řídicích křivek, řídicích bodů a osového kříže. Úprava skici tak, aby mřížka volného tvaru kopírovala tvar deformované plochy.
Použití možností na zaoblení s konstantním poloměrem, které modifikuje přilehlé prvky, plochy a hrany. Použití možností pro ovládání geometrie u zaoblení s konstantním poloměrem. Zachování nebo eliminace prvků obsažených v oblasti zaoblení. Nastavení typu překrytí pro určení způsobu, jak se chovají zaoblení, pokud využívají větší oblast, než je dostupná. Vyhlazení rohů na místě, kde se setkávají dvě hrany zaoblení.
Vytvoření zaoblení plochy, která upravují a opravují importovanou geometrii. Definování velikosti a tvaru zaoblení s použitím vybraných ploch a hran namísto konstantní hodnoty poloměru. Použití možností jako je Nepřetržitá křivost, Konstantní šířka, Pokračovat po tečnách a Hranice zaoblení k definování zaoblení mezi plochami. Úprava importované geometrie s použitím zaoblení ploch. Zajištění souvislé křivosti s plochami sousedícími se zaoblením. Nastavení konstantní délky tětivy zaoblení. Definování ukončovací hrany nebo hranice zaoblení pro zaoblení hran.
Vytvoříme prvek protnutí, který reprezentuje tekutinu uvnitř lahve. Potom použijeme nástroj Fyzikální vlastnosti k určení objemu vytvořeného prvku. Vytvoření konfigurace, která reprezentuje tekutinu v lahvi. Vytvoření referenční roviny, která reprezentuje úroveň naplnění lahve. Použití prvku protnutí k vymodelování tekutiny v lahvi. Použití fyzikálních vlastností k určení objemu objemového těla.
S použitím povrchových metod můžete vytvářet vlastní prolnutí na místech, kde má zaoblení nežádoucí výsledky. Odebrání nechtěných ploch z modelu s použitím příkazu Odstranit plochu. Použití příkazu Plošné křivky a skici k vytváření hranic ořezání. Vytvoření ostré hranice pro prolnutí za pomoci oříznutí ploch. Použití příkazu Vyplněný povrch k vytvoření tečného povrchu vzhledem ke všem sousedním plochám. Použití příkazu Sešít povrchy ke zkombinování povrchových těl v modelu. Použití příkazu Přidat tloušťku k transformování povrchů na objemovou geometrii.
Nástroj Detekce kolizí vám umožňuje detekovat přesahy mezi díly v sestavě. Rovněž lze použít nástroj Ověření vzdálenosti ke zjištění mezer mezi díly. Použití nástroje Detekce kolizí k rozpoznání kolizí mezi součástmi sestavy. Dostupné možnosti nástroje Detekce kolizí. Použití nástroje Ověření vzdálenosti ke zjištění mezer mezi součástmi sestavy. Dostupné možnosti nástroje Ověření vzdálenosti.
Vytváření referenčních rovin v libovolné orientaci s použitím referenční geometrie a objemové geometrie. Referenční roviny je možné používat pro skicování nebo jako referenci pro jiné prvky. Vytváření referenčních rovin v množství orientací z různých referenčních výběrů. Vytváření referenčních rovin z jedné a více geometrických referencí.
Možnosti výběru obrysu umožňují vybrat jednotlivé obrysy ve skice. S využitím metod výběru obrysu je možné použít jednu skicu k vytvoření více prvků. Použití nástroje Výběr obrysů k předvybrání obrysů pro prvek. Použití možností Vybrané obrysy pro prvek k určení oblastí použití skici. Použití jedné skici ke generování více prvků. Vysvětlení ikon zobrazených při použití vybraných obrysů a sdílení skic.
Nástroje skici "Převést entity" a "Odsadit entity" můžete použít k vytváření nových entit skici za pomoci odkazování entit skici a geometrie modelu. Pokud se původní geometrie změní, převedené a odsazené entity se rovněž změní. Vytvoření převedených entit v nové skice. Vytvoření odsazených entit. Vytvoření drážky s použitím odsazených entit.
Existující entity skici můžete zrcadlit s použitím nástroje Zrcadlení entit nebo pomocí přidání symetrických vztahů. Nebo můžete entity skici zrcadlit dynamicky, když je přidáváte. Zrcadlení předtím vytvořených entit skici. Dynamické zrcadlení entit, když je přidáváte. Zrcadlení entit skici pomocí přidání symetrických vztahů.
S použitím nástroje ConfigurationManager můžete přidávat konfigurace do sestavy a zobrazit dvě verze jejích součástí. Rovněž si ukážeme upřesňující nastavení vlastností konfigurace. Použití nástroje ConfigurationManager k přidávání konfigurací do sestavy. Použití upřesňujících možností vlastností konfigurace k ovládání nových součástí a vazeb. Reprezentace různých dostupných součástí pomocí vytvoření dvou verzí sestavy.
